Archiv pro štítek: umění

Porcelánová plastika v bruselském stylu a její repliky

Volavky, J. Ježek 1958

Jaroslav Ježek (1923-2002) je bezpochyby jedním z hlavních představitelů bruselského stylu v užitém umění. Proč? Jako zaměstnanec nejprve porcelánky v Klášterci nad Ohří a poté Vývojového závodu Karlovarského porcelánu n.p. v Lesově se stal autorem celé řady porcelánových servisů a velkého množství velmi oblíbených a dnes opět populárních porcelánových plastik.

Především Velká cena za porcelánové plastiky Klisnička a Hřebečkové, kterou získal na  Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, přispěla k zavedení celé řady zvířecích figurek (hřebečkové, klisničky, volavky, kočky, páv, býk …) do běžné výroby a tedy k jejich dostupnosti. Umělecky nejhodnotnější jsou především plastiky z konce padesátých let, které se vyznačují elegantními křivkami pohybu posilujícími abstraktní výraz díla. V šedesátých letech postupně ubývá abstrakce ve výrazu, přibývá statičnosti a objevuje se i perforace – kočka s očima.

K opětovné oblibě drobné figurální plastiky v bruselském stylu (nejen od Jaroslava Ježka) určitě přispívá jak řada retro výstav, tak i poměrně široká nabídka replik ve specializovaných prodejnách či eshopech (muzeum shop UPM, Dům porcelánu, eshop.royaldux.cz, …).

Muzeum umění Olomouc

SAM_8632

Muzeum umění v Olomouci se dnes nachází v areálu budov v Denisově ulice. Jedná se o místo uprostřed starého města, které má bohatou historii – postupně se zde nacházel útulek pro malomocné, nejstarší olomoucký špitál, kadetní škola, tkalcovna, trestnice, … Dnešní areál skládající se mohutného čtyřkřídlého objektu, dvou nádvoří a dvou parkánových hradebních je od roku 1990 postupně adaptován pro výstavní, expoziční a provozní účely MUO. Podoba průčelí představujícího osobitou syntézu posecesního neoklasicismu videňské provenience s inspirací kořenící i v pražském kubismu je z let 1915-1920.

A co areál nabízí? Dvě patra budovy MUO jsou pod názvem STOLETÍ RELATIVITY věnována stálé expozici výtvarného umění 20. století a prezentují velmi široké – často názorově a stylově protikladné – spektrum děl, které odráží vývoj českého moderního a současného umění. Zbylé prostory slouží krátkodobým výstavám, které se také převážně věnují výtvarným tématům 20. a 21. století. Najdeme zde i kavárnu spojenou zimní zahradou s terasou nad částí historické Olomouce…

Mapa – Umělecká díla na sídlišti Ďáblice

SAM_9568 - kopie

Sídliště Ďáblice je z mnoha úhlů pohledu jedním z nejhodnotnějších pražských sídlišť. Jeho dosud dochovaným uměleckým dílům se věnuje právě vydaná mapa.

Díla jsou v mapě rozdělena do čtyř oddílů. První je věnován veřejnému prostoru. Pozornost si určitě zaslouží například sluneční hodiny (A. Habermann), abstraktní kamenná plastika či úsměvné „koupaliště“ (B. Zemánek). Druhý oddíl upozorňuje na díla ve veřejně přístupných budovách a připomíná i pietní prostor Kobyliské střelnice (M. Zet, M. Sladký). Třetí se zaměřuje na zcela ojedinělou a z velké části dochovanou výzdobu vstupních hal obytných a výškových domů. Osm ulic a více než 50 „domovních znamení“, z nichž za nejhodnotnější lze označit abstraktní mozaiky (V. Sokol) a především bronzové reliéfy ležících žen (J. Hána). Čtvrtý oddíl se zabývá torzem: připomíná původně rozsáhlou a hodnotnou výzdobu základních a mateřských škol. K málu dochovaných děl patří například nefunkční fontána (L. Kodym) v atriu ZŠ Chabařovická či barevná skleněná mozaika páva (J. Vrbová) a liška (J. Černoch) v zahradě MŠ Šimůnkova.

Dvakrát sídliště Petržalka

Mier

Panelové sídliště Petržalka, které se nachází za dominantním závěsným Mostem SNP v Bratislavě, se začalo stavět v 70. letech 20. století a dnes zde žije téměř 120 tisíc lidí.

Při projektování tohoto velikého sídliště se počítalo i s výstavbou metra. Přestože se od této myšlenky postupně ustoupilo, stavba byla v roce 1985 zahájena a dodnes existují zajímavé hmatatelné stopy – právě na jihu sídliště se nachází torzo rozestavěného depa…

Torzo představuje i jediná dochovaná/zachráněná/replikovaná monumentální malba na panelovém domě v Osuského ulici. Šeď sídliště původně narušovalo několik rozsáhlých maleb na bocích paneláků, které podle návrhů od různých autorů malovali horolezci. Proces postupného zateplování obytných domů zcela změnil barevnost sídliště, ale také přispěl zániku těchto maleb. Malbu od Jozefa Porubčina zachránil projekt s názvem ZÁCHRANA POSLEDNEJ PETRŽALSKEJ MONUMENTÁLNEJ MAĽBY, tedy přesněji malba byla na zateplenou fasádu opět namalována…

 

Sídliště Ďáblice – vstupní haly obytných domů

akt (Kyselova ul.)

V tomto roce byla vydána kniha z názvem PANELÁCI. Kniha se věnuje 50 vybraným sídlištním celkům v celé České republice a dělí je do šesti fází (dřevní, socialistického realismu, pionýrská, krásná, technokratická a postmoderní).

V kapitole věnující se krásným sídlištím je uvedeno sídliště Ďáblice, které bylo postaveno v letech 1968-75 pro zhruba 28 000 obyvatel. Čím je toto sídliště zajímavé nebo specifické? Proč je označeno za krásné? Stručně řečeno – rozsáhlé obytné domy mají mimořádně velkolepě řešeny vestibuly. Vstupní haly jsou oboustranně celoplošně zasklené, mají vzdušné schodiště, modřínový stropní podhled, bruselskou dlažbu, nerezové dopisní schránky a především v centrální části sídliště nástěnné plastiky – keramické, dřevěné, kovové tepané i odlévané. Každý obytný blok s šesti či sedmi vchody má svého autora, tématicky převažují abstraktní kompozice s výjimkou jednoho bloku, kde se nacházejí akty…

 

Belgie – Antverpy

Antverpy, Kurt Gebauer, 1976

Antverpy jsou asi nejčastěji spojovány s Královským muzeem umění (Koninklijk Museum voor Schone Kunsten) či možná ještě častěji s Rubensovým domem (Rubenshuis). Protože během mé návštěvy bylo muzeum z důvodů rekonstrukce zavřeno, mohla bych zde popisovat pouze Rubensův dům, který rozhodně za návštěvu stojí, ale nebudu, k návštěvě doporučím MEIDDELHEIMMUSEUM…

MIEDDELHEIMMUSEUM se nachází na jih od centra města v jižní části parku Vogelenzang a dá se k němu dojít například ze zastávky tramvaje P+R Olympiade kolem domu Huis Guiette architekta Le Corbusiera… A co nabízí? Sochy, desítky soch v zeleni. Je možné, že zde strávite celý den a přesto je pravděpodobné, že je stejně zdaleka všechny neobejdete/neobjevíte…

V Banské Bystrici je vše velké

SAM_6711

Centrem města je velké protáhlé náměstí SNP s řadou na první pohled hodnotných historických objektů, které by jistě stály za podrobnější zmínku, ale …

Velká je i budova Muzea SNP, které má připomenout, že Banská Bystrica byla v roce 1944 centrem povstání a sídlem povstalecké vlády. Monumentální památník SNP byl postaven v letech 1964-69 podle návrhu Dušana Kuzmy a je to rozhodně stavba architektonicky zajímavá i mimořádně působivá. Objemná železobetonová stavba nepravidelných tvarů je uprostřed rozdělená, a právě zde je umístěna rozměrná bronzová plastika Jozefa Jankoviče – OBETE VARUJÚ. Zajímavostí je, že socha sem (po složitých schvalovacích procesech, v rámci kterých bylo požadováno realističtější zpracování) byla umístěna v roce 1969 a následně byla v roce 1972 odstraněna. Dnes je opět zpět a to, co zde bylo v mezidobí, lze stále vidět v některých průvodcích …

Velký je i areál nemocnice – celý oficiální název zní Fakultní nemocnice s poliklinikou F.D.Roosevelta. Komplex rozkládající se na ploše 20 hektarů a dobudovaný v letech 1981-82 zahrnuje nejen řadu dominantních monoblokových na svou dobu velmi moderních staveb, ale také několik rozsáhlých vodních ploch a zeleň. Zatímco stavby svému účelu slouží, fontány jsou ve stavu zcela zoufalém. Ze čtyř objevených není funkční ani jedna. Z opuštěných zbytků lze vyvodit, že všechny byly velmi originálně řešeny a minimálně dvě doplněny uměleckým dílem. A právě opuštěné abstrahované TRÁVNICE z bílého betonu od Pavla Tótha u rozpadlé a zelení zarůstající fontány rozhodně za vyhledání stály/stojí …

Umění v prostoru

SAM_6413

Pro nultý ročník festivalu m3 si pořadatel (umělecké studio BUBEC) vybral Karlín a proměnil ho na dobu cca 3 měsíců v galerii pod širým nebem. Kurátoři výstavy Radek Wohlmuth a Daniela Kramerová oslovili 15 umělců (od akademiků po streetartisty), kteří vytvořili díla přímo pro konkrétní lokalitu, tedy nejde o umístění již existujícího díla do veřejného prostoru jako v případě festivalu Sculpture LINE.

Opravdu velmi různorodá díla vyvolávají přirozeně různorodé reakce, řekla bych, že převážně v duchu „já tomu umění nerozumím“… Výjimkou je jednoznačně kladné přijetí „krajkovaných“ cisteren Čestmíra Sušky v Kaizlových sadech. Instalace s názvem Opuštěná obydlí je stále „obydlena“ některým z kolemjdoucích dětí…

Mým osobním favoritem jsou Rámy Vojtěcha Míči také v Kaizlových sadech a Pokora Martina Skalického mezi vstupním atriem sídliště Invalidovna a Rezidencí EXPO.

 

Eklektická vila v Poděbradech

Eklektická vila v Poděbradech

Někde (kdesi) na úplném pozadí scénáře hry Divadla Kámen se nachází eklektická vila v Poděbradech (hra se jmenuje Výhled na řeku Labe). Jedná se o vilu, kterou do dnešní podoby pro geometra Josefa Obereignera z původně barokní opukové stodoly přestavěl architekt Josef Fanta v roce 1898. Poněkud tajemný nádech vile dodává nejen opuka, ale také štít do ulice s nápisem „Komu se nelíbí za moje na mým, nechť sobě postaví lépěji na svým“ a s reliéfy Panny Marie, sv. Prokopa a Jana Husa…

Eklektismus (také eklekticismus či historismus) – V architektuře označení pro umělecký směr vzniklý ve 2. pol. 19. st. a přetrvávající až do počátku 20. st. Umožňuje spojovat na jedné stavbě prvky různých historických slohů. Porušuje obvyklou harmonii a proporce jednotlivých historických slohů.

Stanice metra Invalidovna

27 Eva Heřmanská

Stanice metra Invalidovna je poměrně malá, má pouze jeden výstup, přesto cestujícím nabízí zajímavou poměrně rozměrnou barevnou skleněnou vitráž z roku 1990 od Evy Heřmanské. Nese název Sport a má být mimo jiné připomenutím myšlenky uspořádat v Praze, zde na Invalidovně, olympijské hry v roce 1980.

Vitráž se nachází ve vestibulu stanice a dovoluji si tvrdit, že vhodně doplňuje její bílý keramický obklad. Při západu slunce krásně září, přesto si jí s pravděpodobností rovnající se jistotě všimne málokdo. Když vystupujete z metra, zůstává za vámi, když do metra vstupujete, je sice před vámi, ale pouze na pár vteřin, než vás eskalátor sveze k nástupištím… Zkuste někdy vitráž vyhledat. Odměnou vám bude chvilka hledání, ani ne tak vlastní vitráže jako spíš postav jednotlivých sportovců ve chvíli maximálního výkonu. Doporučuji příliš neváhat, nad stanicí se plánují nové stavby.